Kdo by to neznal. Mimo to, že hlavní hrdinka přišla tragicky o oba rodiče, má veškerou moc světa, vše se točí kolem ní a je také vyvolená, ale přitom úplně obyčejná a nezajímavá holka, nese si ještě další strašlivé břímě!
Naráží jen na samé svalnaté sexy muže.
Zde přikládám krátký návod, jak takového muže poznat, abychom se mohli vyhnout jemu i jeho šarmu. Musí být vysoký, nejlépe tmavovlasý, svalnatý a hlavní hrdinka/hrdina si o něm musí myslet, že je „k sežrání", „sexouš" a tak podobně.
Ještě že má protagonista talent na to přitahovat všechny sexy chlápky okolo. Ale hlavní postava ty svůdné jinochy samozřejmě nechce. Nebo ano? Vlastně existují dva extrémy - buď se oba do sebe ihned zamilují, nebo se nenávidí. Není nic mezi tím. Tyto postavy neznají přátelství. I tak ale skončí spolu.
Vezměme si první možnost. Hned od začátku, co se ti dva potkají, mezi nimi přeskočí jiskra a chtějí být spolu. Ten „sexy chlapec k nakousnutí” dělá vše pro to, aby hlavní postavu zaujal a dal jí najevo, že ji miluje, ačkoliv se znají den. Z nějakého důvodu se mu daří to, že v jejích očích nevypadá jako zvrhlík, jehož chování hraničí se sexuálním obtěžováním. Ona to záhadně přehlíží, protože jí jeho dominance a neodbytnost přijde galantní a imponující. Nutno podotknout, že mu to prochází jen díky jeho neskutečné atraktivitě, a kdyby nevypadal jako vlhký sen všech náctiletých autorek, bylo by jeho chování fuj. Garantuji vám, že hlavní postava a sexy alfa samec se dají do týdne dohromady, přičemž si budou vyznávat lásku až za hrob. Je jedno, že je každý jiný a jejich vztah je založen jen na vzájemné přitažlivosti. Autor - tedy osud - to tak chtěl.
Druhá možnost, jak dojít vztahového happyendu, je počáteční antipatie dvou sexy protagonistů. Z neznámého důvodu se hned na začátku nenávidí a nemohou si přijít na jméno. V tom… ehm… lepším… případě jeden psychicky či fyzicky týrá toho druhého, přičemž se u něj vyvine něco jako Stockholmský syndrom. Ale to je v pořádku, takhle to přeci autor - tedy osud - chtěl. Nakonec se do sebe tak jako tak zamilují a hodí za hlavu všechny rozepře, jako by si nikdy navzájem neublížili. Tadá, happyend!
Pokud oba extrémy selžou a dotyční se do sebe nezamilují ani poté, co spolu absolvují buď půl minuty uslintaného a nadrženého civění, nebo několik dní tyranie, jedna věc bude zaručeně fungovat - odhalená, sexy svalnatá a dokonale vyrýsovaná hruď. V případě ženy jsou to samozřejmě dokonalá „tak akorát” velká ňadra, která na odiv vystavovala celou dobu, ale do té doby neukázala bradavky, takže se to vlastně nepočítá.
Tady to vidíte. Lidé si stěžují, že nemohou najít vztah, a přitom je to tak jednoduché! Stačí být sexy, dokonalý, všemi obdivovaný, vyvolený a hlavně - hlavně musíte být autorem - tedy osudem - předurčeni k tomu, aby vám byl přidělen stejně dokonalý protějšek, do kterého se zázračně zamilujete. Nebo nezamilujete. Ale nakonec zamilujete. Protože jakmile se potkají dva takoví jedinci, je nadmíru jasné, že spolu skončí. Byli přece stvořeni jeden pro druhého - ano, hádáte správně - osudem. Přihoďte k tomu ještě temnou minulost minimálně jednoho z nich a hvězdný pár je na světě. Sem tam sice projdou nějakou tou uměle vytvořenou a zbytečně vyhrocenou krizí, ale nakonec spolu zůstanou. Minimálně kvůli svým přitažlivým zevnějškům - protože o to přece doopravdy ve vztazích jde, že? Láska nikdy nebyla jednodušší.
Proč tomu tak ale v těchto klišé zápletkách plných generických a nesympatických postav je? Uvedeme si vše na pravou míru - možná jsem vám tak trochu lhala. Za tím vším nestojí osud, kdepak, ale samotní autoři. Neuvěřitelné, že?!
Problémem u většiny romancí je právě autor a jeho mylná představa. Ačkoliv se žánru říká fantasy či fikce, neomlouvá to nelogické a ploché chování a přemýšlení postav. Co se představ týká, je to právě autor, kdo vkládá do postav a vztahů své fantazie o tom, jak by měl takový vztah vypadat, nebo jak by chtěl, aby vypadal. A často podle toho i vypadá - nereálně. Proto se zdá, že ten, kdo to píše, nemá ponětí o opravdových vztazích.
Mám pro vás další šokující odhalení, že se až bojím, že to ani nedočtete do konce a raní vás mrtvice…
Láska na první pohled neexistuje!
Šokující! Pokud by někdo chtěl namítat, že ano, tak se nejedná o lásku, ale o pouhou přitažlivost a chtíč. Tento chtíč se ale v podobných dílech pochybné kvality vydává za lásku, avšak těžko uvěřit, že pouhý vzhled rozhoduje o tom, že se člověk stane tomu druhému oddaný na zbytek života.
Pokud chcete, aby vaše postavy skončily spolu a milovaly se až na věky, udělejte maximum pro to, aby to bylo realistické. V případě, že nebylo použito nějaké kouzlo či lektvar lásky, si k sobě dva musí cestu najít, což ale neznamená, že se budou chtít prvně vykuchat na první pohled. Předchází tomu poznávání, společné trávení času a porozumění jak postav navzájem, tak i čtenáře. Nechte vaše postavy, ať něco společně prožijí. Užívejte si postupného budování jejich vztahu, který nakonec přeroste v lásku. Udělejte to tak nenuceně, že si čtenář ani nevšimne, že jsou postavy do sebe zničehonic zamilované až po uši. Ani oni si to nemusí hned uvědomit. Láska totiž potřebuje čas.
Michaela Ryšavá