.png)
Krásné dlouhé a husté, nejlépe blond, vlasy, oči výrazné či neobvyklé barvy a v neposlední řadě dokonalé tělo. Všichni moc dobře víme, o koho jde. Každý zná toho jednoho člověka, který je tak neskutečně úžasný a bezchybný, až vás napadne, že to snad ani není možné.
To bude tím, že to možné opravdu není.
Navzdory tomu, že se takový úkaz v reálném životě snad téměř nevyskytuje, svět fikce je poněkud štědřejší, co se týče přehlídky dokonalosti. O kom že je řeč? No přece o hlavní postavě!
A v čem tkví zaručený návod pro stvoření takového perfektního hrdiny nebo hrdinky?
Prvním krokem je do detailu popsat, jak již bylo zmíněno výše, její dechberoucí vzhled. Paradoxem je, že ačkoliv se postavy mnohdy čtenáři takto představí sami, nepřijdou si ničím zvláštní ani krásní. Omyl. Jak se postupem času dozvíte, jsou dokonalost sama.
O tom se záhy přesvědčíte nad výčtem toho, co všechno umí. Ať už je to dokonalá hra na triangl, boj s mečem nebo plynulost v cizím jazyce, kterým nikdo jiný nehovoří, hlavní hrdina aspoň v jedné věci exceluje a je v ní lepší, než zbytek kroužku, kamarádů či náhodných lidí. Je si toho dobře vědom, což dává patřičně najevo všem okolo. A když je hlavní postava rádoby skromná, tak ji vychvalují a obdivují její přátelé, kteří jsou v jejím životě (a v knize) jen k tomu, aby mezi nimi pan či paní Dokonalí vynikli.
Často se tedy stává, že pokud hrdina narazí na nějakou výzvu či činnost, co nikdy předtím nedělal, zkusí to s tím, že vůbec neví, o co jde. A světe div se! Podaří se mu to hned na první - v horším případě na druhý - pokus. To je samozřejmě pro ostatní přítomné i nepřítomné signál, aby zalapali po dechu a začali ho fanaticky obdivovat. Hrdina nad tím mávne rukou a řekne, že to nic nebylo. Málem bych zapomněla - většinou ho to nestojí vůbec žádné úsilí a jako náhodou má pro danou věc skrytý talent nebo je k tomu předurčen.
S takovým úspěchem jde ruku v ruce i skutečnost, že hlavní postava téměř vždy vyhraje, ať už se jedná o boj na život a na smrt nebo partii šachů. Pokud prohraje, byl to její úmysl. Samozřejmě pokud se jedná o závěrečného protivníka na konci příběhu, je nasnadě, aby ho hrdina porazil. Nebo taky ne.
Většinou ale spousta potyček probíhá tak, že ačkoliv je protivník starší, silnější, zkušenější a ovládá bojové umění, ta dokonalá mladá osoba, z jejíhož pohledu sledujeme příběh, vždy vyhraje díky své znalosti kickboxu, karate a brazilského jiu jitsu dohromady, které se naučila a zdokonalila během jednoho týdne. A dokonce se jí podařilo přemoci i svého mistra, který umění boje studoval dlouhá desetiletí. Fíha!
Pokud má hlavní postava štěstí, odnese si z bitky jen drsnou jizvu příhodně umístěnou tak, aby to přidávalo na jejím sexappealu a tajemnosti. Všechny potyčky nakonec končí tak, že protivníky hlavní postava porazí sama bez jakékoliv pomoci, čímž tak postrádají smysl její společníci, kteří vedle někoho takového nemají šanci zazářit.
Není asi třeba říkat, že takový scénář, kdy hrdina vše zvládne sám, není moc pravděpodobný - pokud ovšem nemá speciální schopnost naučit se vše v rekordním čase. Nejen v reálném životě platí to, že spousta věcí je jen o náhodě a, ačkoliv je člověk v něčem dobrý, se vždy může najít někdo lepší.
Pokud není hlavní hrdina robot, je vysoce pravděpodobné, že jen proto, že je velice schopný, neznamená, že vždy vše provede bezchybně a podle očekávání. To, že vždy všechny porazí, vše se mu povede a vše jde podle jeho plánu, začne být po chvíli předvídatelná nuda a veškeré napětí zmizí, protože čtenáři už mohou tušit, jak vzniklá situace dopadne. Už se ani nebojí o hlavní postavu a nemá cenu jí fandit, jelikož to za ně zaprvé udělají jeho oddaní poskoci - ehm, tedy přátelé - a zadruhé vědí, že se čeho bát prostě není, protože postava nikdy nechybuje.
Jestli se vám nejen vaši hlavní hrdinové zdají až moc dokonalí a bez chyb, nechci nabádat k tomu, abyste jejich vzhled, schopnosti a osobnost otočili o 180 stupňů, ale měli byste zvážit aspoň trochu zlidštění a ubrat na jejich záři. Chápu, že kolem hlavní postavy se to vše točí - to by koneckonců nebyla hlavní postava - ale zkuste také dát nějaké uznání a důležité skutky i vedlejším postavám a jejím společníkům. Bude to tak mnohem reálnější a také nebude nikomu lézt na nervy svojí dokonalostí. Není možné, aby toho jeden člověk dokázal tolik.
Samozřejmě, může mít nějakou schopnost, ve které je dobrá, ale nepřežeňte to s jejich počtem. Když se naučí novou dovednost či získá zvláštní sílu, dejte postavě trochu času, ať ji trénuje, ne že ihned bude vědět, co a jak. Nemusíte to sáhodlouze popisovat v několika kapitolách, stačí se sem tam zmínit o tom, jak to postavě jde, a nechte tam časový rozestup, aby to byl běh na delší trať a ne záležitost jednoho týdne nebo měsíce. Jedině tak budou čtenáři postavě moct fandit. A víte proč? Protože se s tím snadněji ztotožní.
Ať už je vaše hlavní postava zajímavá svým vzhledem, osobností či schopnostmi, vždycky musí mít něco, čím čtenáře zaujme i nad rámec bezchybného vzhledu a nepřekonatelných dovedností. Proto to nepřežeňte s její dokonalostí, ať se jim brzy nezají a budou moci lapat po dechu pokaždé, když se ocitne ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Však ona to nějak zvládne - ať už sama, s pomocí přátel nebo pouhou shodou okolností.
Michaela Ryšavá